Faktické informace

K dějinám koncentračního tábora Flossenbürg

Koncentrační tábor Flossenbürg byl zřízen na začátku května 1938 na okraji Hornofalckého lesa ve východním Bavorsku. Obec Flossenbürg byla jako místo pro koncentrační tábor zvolena kvůli nedalekému nalezišti žuly. Důležitou roli sehrála také blízkost hranice s tehdejší Československou republikou: Představitelé Německé říše měli už připravený plán na rozšíření svého území směrem na východ a vězně z těchto sousedních oblastí na východě chtěli internovat v táboře Flossenbürg.

Koncentrační tábor (ubikace, zabezpečovací zařízení atd.) museli vybudovat první vězni sami. Až do roku 1943 bylo osazenstvo tábora nasazeno na nucené práce převážně v kamenolomech esesácké firmy DEST (Deutsche Erd- und Steinwerke). Od roku 1943 musela většina vězňů pracovat v nově postavených továrních halách zbrojařského podniku Messerschmidt, kde se vyráběly součástky do stíhaček. Koncentrační tábor byl původně navržen pro 1600 vězňů, jeho kapacita byla ale neustále navyšována, takže krátce před koncem války bylo ve zcela přeplněném táboře téměř 15 000 lidí. Od roku 1942 bylo v Bavorsku, v Čechách a v Sasku zřízeno asi 90 poboček hlavního tábora, ve kterých byly desetitisíce vězňů nuceny k otrocké práci. Celkem prošlo táborem ve Flossenbürgu nebo některou z jeho poboček 100 000 lidí z více než třiceti národů: 84 000 mužů, 16 000 žen a také dětí. 30 000 z nich zahynulo.

Většina vězňů byla do tábora deportována kvůli svému původu nebo přesvědčení. Byli mezi nimi lidé, kteří byli vzhledem k své příslušnosti k „méněcenné rase“ nacisty označováni jako „podlidé“ („Untermenschen“), jako např. Židé nebo Romové a Sintové. Další vězni se do tábora dostali kvůli svému politickému přesvědčení, náboženskému vyznání nebo sexuální orientaci. V táboře bylo rovněž uvězněno několik tisíc sovětských válečných zajatců. V počátcích existence tábora zde převažovali kriminálnící nebo vězni, kteří se dostali do konfliktu s nacistickým režimem kvůli drobným přestupkům. Složení vězňů se ale v průběhu doby postupně měnilo. Celkem pocházely dvě třetiny vězňů z okupovaných východoevropských zemí, více než polovina vězňů byla polského nebo sovětského původu. Více než 22 700 židovských vězňů pocházelo převážně z Polska nebo Maďarska.

Podmínky, ve kterých museli vězni ve Flossenbürgu žít, byly nepředstavitelné. Každodenní život určoval teror dozorců a kápů (vězňů podílejících se na fungování tábora). Přesto nebyl Flossenbürg čistě vyhlazovacím táborem. Vězni zde umírali spíše v důsledku těžké práce, špatné stravy, kvůli nevyhovujícím zdravotním a hygienickým podmínkám v táboře a také kvůli každodenní šikaně. Ve Flossenbürgu probíhaly ale i plánované systematické masové popravy.

Od konce roku 1944 přijížděly do Flossenbürgu téměř denně transporty s vězni z ostatních táborů, kteří se neměli dostat do rukou blížících se spojeneckých vojsk. Od března 1945 začala SS pomalu vyklízet i koncentrační tábor Flossenbürg. Vězni opouštěli tábor v tzv. „evakučních pochodech“ nebo také „pochodech smrti“, během kterých zahynuly další tisíce lidí vyčerpáním nebo byli zastřeleni a ubiti dozorci. 23. dubna 1945 osvobodila koncetrační tábor Flossenbürg 90. divize americké pěchoty.

Více k dějinám tábora naleznete na stránkách Památníku koncentračního tábora Flossenbürg.

Česko a koncentrační tábor Flossenbürg

Koncentrační tábor Flossenbürg se nacházel v bezprostřední blízkosti hranice s tehdejší Československou republikou, asi 20 km od hraničního přechodu Waidhaus/Rozvadov (asi 5 km vzdušnou čarou přímo od hranice). Během jeho existence bylo v táboře uvězněno asi 3800 Čechů, pětina z tohoto počtu zde zahynula. Na území dnešní České republiky se nacházelo přibližně 20 poboček hlavního tábora ve Flossenbürgu, ve kterých museli vězni pracovat v nelidských podmínkách pro německý zbrojní průmysl. Přes území Čech vedla rovněž trasa dvou velkých pochodů smrti z pobočných táborů v Helbrechtsu a Litoměřicích, v jejichž průběhu bylo mnoho vězňů zavražděno nebo zamřelo vyčerpáním. Oba pochody smrti skončily počátkem května 1945 v jižních Čechách.

Dějiny tábora jsou tak s územím České republiky a s osudy mnoha jejích obyvatel úzce spjaty. Na místech bývalých pobočných táborů a podél tras pochodů smrti můžete najít pomníky a hroby, které připomínají oběti nacistického teroru. Památník koncentračního tábora Flossenbürg je z Česka díky své poloze v blízkosti hranice a díky svému napojení na dálnici Praha – Norimberk velice snadno dostupný. Památník Flossenbürg nabízí po domluvě prohlídky v českém jazyce. Do budoucna připravuje Památník rozšířenou nabídku pro návštěvníky a školní skupiny z Česka.