Plavení dřeva na Ilzu
Historie plavení dřeva na řece Ilz
Kolem roku 1700 patřil prales severně od Pasova pasovskému biskupství, ale výnosy z lesního hospodářství byly kvůli chybějící infrastruktuře velmi malé.
1710
Výsadní právo na plavení dřeva na řece Große Mühl (Velká Mihela) připadlo světskému území pasovského biskupství (Hochstift).
1721
Kníže-biskup Raimund Ferdinand z Rabatty zřídil na řece plavební kanál.
1753
Císařovna Marie Terezie udělila svobodným pánům z Grechtleru privilegium k plavení dřeva z jihozápadního svahu Třístoličníku k Dunaji.
1766
Privilegium k plavení dřeva bylo z biskupského světského území převedeno na klášter Schlägl. V letech 1766-1786 bylo klášterem Schlägl splaveno kolem 6 000 sáhů dřeva.
1827
Bavorský král Ludvík I. vybudoval kompletní systém pro plavení dřeva: Byly vyčištěny pramenné potoky, proraženy zákruty řeky Ilz a jejích přítoků, vybudovány hráze a údolní přehrady jako shromaždiště naplaveného dřeva, dále přehrada zachytávající naplavené dřevo a z ní vedoucí tunel.
Plavení dřeva bylo státem pronajato pile Forchheimer. Tento velkopodnik zaměstnával v sezónních měsících stovky dělníků.
1898
Bavorský princ-regent Luitpold (1886–1912) navštívil sklady dřeva firmy Forchheimer (viz obr., zdroj: Stadtarchiv Passau, Böhmerwaldarchiv, SAP YV6L0007.)
Doprava z lesa k řece Ilz dosahovala stále větších rozměrů a přepravu dřeva postupně přebrala železnice. Firma Forchheimer však na vlakovou dopravu neměla žádné napojení.
1926
Provoz plavebního kanálu byl ukončen, pila i elektrárna zavřeny.
1933
Židovská rodina Forchheimerů emigrovala do Ameriky, většina jejich majetku byla zabavena nacisty.
Klauza na potoce Reschbach
Provoz plavebního kanálu
Proces plavení se řídil pevně daným pořádkem. Zima patřila dřevorubcům. V lesích nad kanálem řezali dřevo na polena, která pak převáželi na saních do překladišť přímo u kanálu.
Začátek plavení
S plavením se začínalo na přelomu března a dubna. V tomto období už bylo díky tání sněhu v kanále dostatek vody. Navíc zde byly vybudovány umělé klauzy. Klauza je vodní dílo, v kterém lze nahromadit vodu. Jakmile je v nádrži přehrady nashromážděn dostatek vody, klauza se otevře a nashromážděnou vodu lze regulovaně upouštět.
Buchberger Leite
Přehrada v Halsu u Pasova
Přehrada v Halsu (Triftsperre) byla uměle vybudovaná hráz, která zadržovala dřevo plavené po řece Ilz. Dřevo se odtud dalo cíleně usměrňovat dál skrz tunel, který fungoval jako zkratka, protože se díky němu ušetřila dlouhá cesta přes zákruty, které řeka kolem Halsu vytváří.
Rechle sloužily jako zátaras. S jejich pomocí bylo možné regulovat pohyb polen. Naplavené dřevo se zde hromadilo a tvořilo souvislou vrstvu, takže často téměř nebyla vidět voda.
Rechle byly původně celodřevěné, teprve později byly usazeny na kamenné pilíře.
Na přehradě v Halsu se dodnes dochovaly mohutné žulové pilíře jako působivý pozůstatek této průmyslové památky.