Schwarzenberský plavební kanál
Názvy:
Velký plavební úřad na panství Český Krumlov
Schwarzenberský průplav
Vídeňský průplav
Vídeňský kanál
Předpoklady: voda – dřevo – země
Voda: povodí Vltavy (řeky a potoky). Problém: překonání evropského rozvodí Vltava – Mihela (Mühl) – Severní moře / Labe – Dunaj – Černé moře
Dřevo: nedostatek dřeva ve Vídni a růst cen v rakouské monarchii, naproti tomu rozsáhlé hospodářsky nevyužité lesní plochy v jižních Čechách, v nepřístupných oblastech Šumavy bez dostupné infrastruktury
Země: celistvé vrchnostenské území s rozsáhlými lesy – rozlehlé dominium Schwarzenbergů v jižních Čechách s panstvími Třeboň, Český Krumlov, Vimperk, Prášily; kromě toho i přináležitost Čech k rakouské monarchii s hlavním městem Vídeň
Palivové dřevo se z okolí Vyššího Brodu do Českého Krumlova plavilo po Vltavě již od 15. století.
Transport dřeva z takzvaných horních lesů začal v 16. století velmi pozvolna, tehdy šlo ještě o velice odvážný podnik. V Praze a Vídni byla po palivovém a stavebním dřevu tak velká poptávka, že si tato města v dostatečné míře nemohla vystačit s bohatstvím okolních lesů. Geomorfologické překážky, jakými byla třeba Čertova stěna na Vltavě, byly však nepřekonatelné.
Dřevo chybělo hlavně ve Vídni, neboť toto město zažilo v 18. století doslova demografický „boom“. Zatímco v roce 1700 tam žilo 75 000 obyvatel, roku 1760 to bylo již 230 000. Vídeň byla tehdy jediným velkoměstem střední Evropy.
Panovnice Marie Terezie udělila roku 1753 svobodnému pánu z Grechtleru privilegium plavit dřevo z jihozápadního svahu Třístoličníku do Dunaje po řece Velká Mihela (Große Mühl). V tomto případě šlo o plavení palivového dřeva z panství Rannariedl na Dunaji.
V roce 1766 přešlo toto privilegium na pasovské biskupy, respektive jimi spravovaná světská území (Hochstift Passau). Ti měli plavební privilegia pro Velkou Mihelu již z roku 1710 a z let 1731/1750 také pro řeku Ilz a potok Osterbach. V letech 1766 – 1786 bylo z majetků kláštera Schlägl (česky také Drkolná) vypraveno 6000 sáhů dřeva.
Sáh jako měrná jednotka
Sáhové dříví / sáhovina = prostorová míra pro polena: hranice dříví o délce a výšce 1 sáhu
Sáh = 1,9 m (Rakousko) = 1,75 m (Bavorsko)
Císař Josef II. nechal vyměřit hranice mezi Čechami a Rakousy. S největší pravděpodobností se na tom podílel i královský zeměměřič Joseph Rosenauer, pozdější „vynálezce“ plavebního kanálu. Vývoj a stavba Schwarzenberského plavebního kanálu měla umožnit využívání lesního bohatství schwarzenberských lesů podél Vltavy nad Čertovou stěnou.
1771
Josef Rosenauer (*1735 Chvalšiny u Českého Krumlova) se vrátil ze studia na inženýrské akademii ve Vídni, kam ho vyslal kníže Jan ze Schwarzenbergu, a byl jmenován knížecím schwarzenberským lesním inženýrem.
1774
Rosenauer předložil knížeti ze Schwarzenbergu návrh plavebního kanálu.
1775
Rosenauer začal s nivelací trasy kanálu a potvrdil proveditelnost stavby.
1779
Rosenauer byl ustanoven přísežným zeměměřičem Království českého.
1780–84
Kníže ze Schwarzenbergu objednal u Rosenauera průzkum splavnosti Vltavy u Čertovy stěny. Byl navržen 6,3 km dlouhý kanál, kterým by bylo možné Čertovu stěnu objet.
1789
29. 4. 1789 začala stavba plavebního kanálu. První, 21 km dlouhý úsek sahal od pramene potoku Světlá na rozvodí k potoku Rasovka. Ve stejném roce se císařská Dvorní komise přesvědčila, že kanálem skutečně může téct voda z vltavských přítoků přes rozvodí k řece Velká Mihela a dále do Dunaje.
1791
15. dubna se začalo plavit: první polena byla do kanálu vhozena u Růžového Vrchu a druhý den byla vytažena v obci Untermühl u Dunaje.
1793
Kanál dosáhl Jeleních Vrchů; tzv. Starý kanál (Jelení Vrchy – Rozvodí) byl hotov.
1804
Josef Rosenauer zemřel v 69 letech v Českém Krumlově.
1821
Ernest Mayer začal se stavbou Nového kanálu (Jelení Vrchy – potok Světlá voda).
1823
Byla dokončena stavba tunelu.
1824
Poprvé bylo plaveno dřevo tunelem.
1860
Výstavba vodního obchvatu Čertovy stěny.
Plavební provoz byl uzpůsoben pro plavení dlouhých klád. Za tímto účelem se vyrovnávaly oblouky zatáček a stěny kanálu byly vyloženy kamennými deskami; vstup do tunelu byl o 30 metrů zkrácen tak, aby jeho délka nebyla delší než 389 m. Na Velké Mihele již nebylo možné plavit užitkové dříví, neboť dlouhé kmeny by dělaly škody na jezech a mlýnech a plavení kratších kmenů by bylo nehospodárné.
1890
Naposledy se plavilo v délce celého kanálu. Kvůli poklesu poptávky po palivovém dříví v důsledku rostoucí spotřeby uhlí pro topení končí také „Vídeňská plavba“. Za přibližně 100 let bylo splaveno kolem 7 milionů plnometrů dřeva.
1892
Byla zprovozněna železniční trasa Želnava – České Budějovice, takže se transport dřeva do Českých Budějovic a dále do Prahy mohl vyhnout Čertově stěně.
1926
V Želnavě byl postaven portálový jeřáb. Po jeho zničení orkánem roku 1929 byl postaven nový, který padl za oběť dalšímu orkánu v roce 1991
1930
Naposledy byla plavena polena z Růžového Vrchu do Haslachu.
Zdroj: KOGLER (ed.): Der Schwarzenbergsche Schwemmkanal, s. 109-111 a TRAPP: Der Schwarzenbergische Schwemmkanal im Böhmerwald.
Zpráva v novinách z roku 1827 o Schwarzenberském plavebním kanálu
Korespondenční zprávy.
Knížecí Schwarzenberský plavební kanál.
Čechy.
Na závěr mého dopisu se ještě musím zastavit u jednoho z technicky nejprogresivnějších zařízení v Čechách. Mám na mysli rozsáhlý knížecí Schwarzenberský plavební kanál, který se rozprostírá v knížecích lesích na jihu Čech, na vévodství a panství Český Krumlov, Vimperk, Prášily a dalších, spojuje Dunaj s Vltavou, a tím zásobuje dřevem Vídeň i Prahu.
Zvláště zajímavým se zdá být Nový plavební kanál, který je veden přes velké překážky přes hory podzemní štolou. Taková práce prý stála mnoho peněz, což je očividné. Šlechetný kníže nestavěl kanál ani tak pro vlastní užitek, jako spíše pro své následovníky, neboť kolik let bude muset uplynout, než se takové dílo začne finančně vyplácet? Jinde by jistě takový počin budil větší pozornost, byl by pro noviny velkým tématem; u nás je ale člověk zvyklý vídat, jak naše šlechta, naši velikáni přinášejí oběti v zájmu obecného blaha! – Tamní, s Rakousy a Bavorskem sousedící území, leží již poměrně vysoko, tak vysoko, že obdělávání polí je v tamních podmínkách spíše podružnou záležitostí. Naproti tomu je hlavním hospodářským odvětvím těch míst chov dobytka a práce se dřevem. Kolik tisíců lidí dostává díky tomuto kanálu jednou provždy zaměstnání a obživu! Jaké dobrodiní je to pro Prahu a Vídeň! Jaká výhra pro zemi, která tím může využít značnou část svých surovin! Jen z panství Prášily, které se rozkládá na 24 tisících jitrech lesní půdy, je ročně splaveno 40 000 sáhů dřeva. Velká část tohoto dřeva se kupuje v sousedních královských bavorských lesích, které zasahují do Čech.
Zasloužilý, tolik vážený a všeobecně uznávaný ředitel ústavu v Českém Krumlově Mayer, který zároveň vede ředitelství veškerých plavebních záležitostí, bude ochotný, jak mi bylo řečeno, sepsat vlastní dějiny a popis tohoto pozoruhodného kanálu. Stejně tak má velký podíl na vzniku tohoto velkého díla, což – při jeho všeobecně známém úsilí podporovat vše dobré a potřebné a sloužit svému ušlechtilému pánu a veřejnému blahu – dodává dílu na hodnověrnosti. Rádi se dozvíme jména všech dalších zasloužilých mužů, kteří se spolupodíleli na tak výjimečném díle, neboť takové dílo se mohlo uskutečnit jen spojením znamenitých mužů pod ochranou jednoho z nejctihodnějších knížat!
Redaktor: F. G. Rietsch. – Praha, vytištěno u Gottlieba Haaseho
Zdroj: Stadtarchiv Passau / Böhmerwaldarchiv, příloha Forst- und Jadgneuigkeiten Nr. 30, červenec 1827.
Cesta dřeva ze Šumavy do Vídně – provoz kanálu
Proces plavení se řídil pevně daným pořádkem. Zima patřila dřevorubcům. V lesích nad kanálem řezali dřevo na polena, která pak převáželi na saních do překladišť přímo u kanálu. Práce se dřevem a na to navazující svážení na saních byly velmi nebezpečné. Při dostatečné sněhové pokrývce se mohly kmeny a polena svážet na skladiště dřeva až do jara.
Plešné jezero
Plešné (dříve Plekenštejnské) jezero leží ve výšce 1 090 m n. m.. Rosenauer měl geniální myšlenku – využít tuto obrovskou zásobárnu vody k plavení dřeva. V roce 1791 byly za tím účelem utěsněny břehy, čímž se zvýšila vodní hladina o 2,5 m. Takové množství vody mohlo být v případě potřeby kontrolovaně vypouštěno do Schwarzenberského plavebního kanálu.
Obr. 1: U jezera Plöckensteinského, Repro Čechy, díl I. - Šumava (1883), obr. příl. Datum 1883 Zdroj: ftp.cbvk.cz/kniha/priloha/ginzk.php
Obr. 2: Plešné jezero od Stifterova památníku. Zdroj: commons.wikimedia.org/wiki/File:Ple%C5%A1n%C3%A9_jezero.jpg)
Vhazování polen do potoka Světlá voda
Polena se vhazovala do potoka Světlá voda, než byla voda z tohoto potka nashromážděna v Rosenauerově nádrži. Tato velká nádrž dosáhla roku 1912 kolem 5 000 kubických metrů v objemu a v roce 1919 byla rozšířena asi na 20 000 kubíků. Tím se její břeh přiblížil bavorským hranicím.
Zdroj: LANGE: Von Böhmen nach Wien, s. 122n; Obr.: Josef Seidel 1911.
Kanál
Dnem i nocí plavaly v kanálu kusy dřeva. Dělníci, kteří stáli za světla pochodní podél celého kanálu a na březích řeky Velké Mihely, proto museli dlouhými tyčemi dřevo posouvat. Zodpovídali za to, že se žádné z polen nezasekne.
Na Velké Mihele musela polena překonat jezy u 13 mlýnů. K tomu sloužily tzv. Scheiterrollen, technická zařízení, která polena převalila. K zajištění bezpečnosti využil kníže i svou osobní stráž – „Schwarzenberskou granátnickou gardu“. Granátníci hlídali břehy, aby nedocházelo ke krádežím dřeva.
Obr.: Böhmerwaldarchiv Passau, karton Postkarten Schwemmkanal.
Jelení (dříve Hiršperky)
U vyústění Jeleního potoka (Hirschbach) nechal Rosenauer v roce 1793 „Starý kanál“ předběžně ukončit. Jeho nástupce Ernest Mayer (1764–1837) přebudoval Jelení potok na vodní smyk dlouhý 950 m. Napájen byl z Jeleního jezírka, uměle zřízeného plavebního rybníku, ze kterého se mohlo upustit 9 000 kubických metrů vody.
Prokopání horského hřbetu bylo diskutabilní, Rosenauer původně plánoval, že kanál opustí údolí u Jeleních Vrchů a povede jinudy, totiž 19 km dlouhou oklikou. Tím by se dřevo mohlo odvážet z ještě většího lesnatého území. Diskuse byla bouřlivá. Tunel trasu velmi zkrátil a v roce 1823 byl otevřen. Jelení Vrchy jsou jedním z nejznámějších míst plavebního kanálu. Tunel měřil 419 m. Na jeho výstavbu bylo potřeba 4 000 kg černého střelného prachu.
Zdroj: LANGE: Von Böhmen nach Wien, s. 104-109.
Obr.: Böhmerwaldarchiv Passau, karton Postkarten Schwemmkanal.
Překladiště dřeva u Želnavy
Na překladištích dřeva a v místech, kde stála nádraží, bylo dřevo z vlastního plavebního kanálu přesměrováno do vykládacích kanálů, kde se vytahovalo z vody a vyrovnávalo k usušení.
Základní data:
1892
Českobudějovicko-želnavská místní dráha dosáhla cílové stanice Želnava. Železniční trať České Budějovice -Želnava byla otevřena, a tím se mohlo začít s přepravou dřeva po železnici (včetně obchvatu kolem Čertovy stěny) do Českých Budějovic, odkud se mohlo po Vltavě dopravovat dále do Prahy.
1926
V Želnavě byl zřízen pojízdný portálový jeřáb, největší v Evropě. S jeho pomocí probíhalo vytahování dřeva z vodního smyku a nakládka na vagony podstatně snáze a rychleji. Rameno jeřábu dokonce dosáhlo na kmeny plavené po Vltavě.
1929
Jeřáb převrácen orkánem.
1932
Postaven nový jeřáb.
1960
Kvůli přehrazení Vltavy se dostalo želnavské překladiště pod vodu. Proto přesídlilo spolu s jeřábem a nakládacími kolejemi do 1,5 km vzdálené Nové Pece a Želnavský smyk byl přesměrován.
1991
Druhý jeřáb padl v Nové Peci za oběť orkánu. Poté dostalo překladiště 2 nové jeřáby.
Zdroj: KOGLER Walter (Hg.): Der Schwarzenbergsche Schwemmkanal, s. 109-111; LANGE: Von Böhmen nach Wien, s. 87-90.
Vyšší Brod
Vyšší Brod je známý především díky cisterciáckému klášteru. Ten byl po staletí duchovním a kulturním centrem jižních Čech.
Ze vzpomínek dvou vyšebrodských vorařů
Josef Sípal napsal: "Desátého října 1910 jsem složil v Praze zkoušku pro vedení vorů a dostal Patent plavecký, který opravňoval k vedení vorů z Vyššího Brodu do Prahy. Po zkoušce jsem plavil s otcem z Vyššího Brodu. Za vázání a od nákladu a plavení do Prahy se platilo pro plavce 23 až 24 zlatých a plavba trvala v průměru osm dní a plavilo se do svatého Václava."
Vrátný Tomáš Sypal se narodil 13. ledna 1902 a vzpomíná: "Můj děda plul z Vyššího Brodu naposledy jako vrátný, když mu bylo 82 roků. Spolu s ním plul v partě i můj otec Josef Sypal, kterého zabila kláda v roce 1915. Já se přestěhoval do Vyššího Brodu v roce 1926 a téhož roku jsem se stal také vorařem".
Zdroj: www.ckrumlov.info/docs/cz/region_histor_voryhv.xml citováno 2017/04/22.
Neuhaus - Untermühl: Konec plavení
Veškeré dřevo dorazilo do Untermühlu většinou v srpnu. U obce Neuhaus-Untermühl ústí Velká Mihela do Dunaje. Tam bylo všechno dřevo vytaženo z vody. Mezi poleny se čas od času našli i utopení dělníci, kteří se pohřbívali na hřbitově v obci Kleinzell.
Na Dunaji se dřevo překládalo na nákladní lodě, tzv. Kelheimer Plätten nebo vory (Flöße). Ty dopravily polena k schwarzenberskému překladišti ve Vídni před Rybářskou bránu (Fischertor) nad řetězovým mostem (Kettenbrücke, dnes Salztorbrücke).
Zdroj: LANGE: Von Böhmen nach Wien, s. 22-28.
Share this page
