Hraniční přechody
Česko-bavorské hraniční přechody v době studené války
Aš - Selb
Hraniční přechod Aš - Selb byl v provozu od poloviny 19. století jako železniční hraniční přechod pro osobní i nákladní vlakovou dopravu. Přeprava osob zde byla zastavena po druhé světové válce, nákladní doprava byla ukončena k 1. červnu 1996. Po pádu železné opony zde byl 1. července 1990 otevřen silniční hraniční přechod pro pěší i pro automobilovou dopravu. U příležitosti otevření hranice zde byl postaven pomník s tímto česko-německým nápisem: „HVĚZDNÝ TOK A VŮLI LIDU NEZASTAVÍ ŽÁDNÁ SÍLA NA ZEMI".
Pomezí - Schirnding
Hraniční přechod Schirnding - Pomezí nad Ohří (Mühlbach) byl oficiálně uzavřen 1. července 1952, ale již předtím, 15. března 1949, byla silnice směřující k hranici překopána v celé své šířce a přehrazena hliněným valem. Po znovuotevření hranice 15. září 1956 byl hluboký hraniční příkop, který představoval železnou oponu, českými pohraničníky zasypán a překryt asfaltovým povrchem.
Více informací o hraničním přechodu Schirnding lze získat v Bavorském pohraničním muzeum přímo v místě tohoto přechodu.
Zdroj: Kraus, Franz: Ein Ort an der böhmischen Grenze. Heimatbuch der Marktgemeinde Schirnding, Schirnding, 1999.
Rozvadov - Waidhaus
Hraniční přechod Rozvadov (Rosshaupt) - Waidhaus je v nepřetržitém provozu od konce II. světové války. Délka hranice v tomto úseku je 30,85 km.
Od konce II. světové války prováděli osobní a pasovou kontrolu na německé straně hranice příslušníci americké armády v obytné buňce, kterou si zde za tímto účelem postavili. Státní silnice a s ní i hraniční přechod Waidhaus - Rozvadov tehdy byla nejdůležitější zásobovací cestou do západních Čech, kam postoupila americká vojska v roce 1945 během osvobození. Kromě toho byl hraniční přechod Waidhaus - Rozvadov důležitým záchytným bodem pro pro příliv sudetoněmeckých uprchlíků, který začal opadat až v roce 1947. V roce 1948 předala americká armáda výkon pasové kontroly do rukou bavorské zemské pohraniční policie. Od roku 1952 byla osobní a celní kontrola na německé straně prováděna v nově postavené budově celního úřadu. Vždy se přitom dbalo na udržování dobrých vztahů s československými pohraničníky.
Už v roce 1949 se na československé straně hranice podél hraničního pásma začaly budovat hraniční zátarasy a kasárny pro pohraničníky . Také v blízkosti přechodu Waidhaus - Rozvadov se nacházely dvě takové ubytovny československých pohraničníků.
Až do roku 1954 byl Rozvadov jediným silničním hraničním přechodem s Československem a kromě jiného byl využíván i většinou evropských diplomatů při jejich cestách na pražská velvyslanectví. Německá státní silnice č. 14 proto dostala přezdívku "cesta diplomatů". Hraniční přechod Rozvadov se stal nejvyužívanějším a největším přechodem.
V roce 1957 se poprvé začaly organizovat turistické zájezdy do Československa, které vedly přes Rozvadov. V roce 1972 byl odbavobací pruh rozšířen na 8,5 metrů a zastřešen. Ve stejném roce byla dokončena i stavba přeshraničního plynového potrubí. V následujících 15 letech došlo k dalšímu rozšiřování a zvětšování odbavovacích pruhů, celní budovy a příjezdové silnice.
Pád železné opony v roce 1989 byl završen jejím symbolickým přestřižením ministry zahraničí BRD a Československa, Hansem Dietrichem Genscherem a Jiřím Dienstbierem 23. prosince 1989 v Nových Domcích nedaleko hraničního přechodu Rozvadov.
Otevření hranice znamenalo pro Rozvadov enormní nárůst dopravního zatížení osobními a nákladními automobily. Obci se ulevilo až po vybudování nového dálníčního přechodu v roce 1997. Zároveň došlo ke sloučení kontrolních stanovišť a čeští a bavorští pohraničníci začali provádět kontroly společně.
Zdroj: Quelle: Heimatkundlicher Arbeitskreis Waidhaus e.V. (Hrsg.): Grenzübergang Waidhaus 1945 bis heute. Waidhauser Geschichten Heft 5 Juni 2010. Waidhaus 2010.
Fotografie: Waidhaus - Rozvadov, 70. léta 20. století. Zdroj: Bavorská pohraniční policie. + Heimatkundlicher Arbeitskreis Waidhaus e.V. (Hrsg.): Grenzübergang Waidhaus 1945 bis heute. Waidhauser Geschichten Heft 5 Juni 2010. Waidhaus 2010.
Folmava - Furth im Wald
Folmava (Vollmau) - Furth im Wald: otevřen od 18. července 1964
Železná Ruda - Bayerisch Eisenstein
Hraniční přechod Železná Ruda (Markt Eisenstein) - Bayerisch Eisenstein je silničním i železničním hraničním přechodem. Hranice zde probíhá přímo skrz společnou budovu vlakového nádraží. Po II. světové válce byl přeshraniční provoz na železnici zcela zastaven. K jeho obnovení došlo až 2. června 1991. Pro silniční dopravu a pro pěší byl přechod znovuotevřen už 1. července 1969. Délka hranice v tomto úseku je 37,47 km.
Strážný - Philippsreut
Hraniční přechod Strážný (Kuschwarda) - Philippsreut byl zrušen v roce 1938 po připojení Sudet k německé říši. Po skončení války v roce 1945 zřídily americké jednotky na hranici s Československem civilní pomocnou pohraniční stráž s místním působením. Také ve Philippsreutu vykonávali tento druh ostrahy hranice mladí muži v civilním oblečení a beze zbraní. Nosili pouze pásky na rukávech s nápisem „Border Police/Grenzpolizei“. Po převzetí ostrahy hranice bavorskou zemskou pohraniční policií v roce 1946 zůstal hraniční přechod Strážný - Philippsreut ale uzavřený. V roce 1950 byla ve Philippsreutu zřízena za účelem ostrahy hranice služebna pohraniční policie. Teprve v 60. letech se opět začalo s odbavováním automobilů s nákladem dřeva. 7. září 1971 byl hraniční přechod Strážný - Philippsreut otevřen pro přeshraniční osobní a nákladní dopravu. Na celním úřadě ve Philippsreutu tehdy pracovalo 6 celníků. Ve Strážném byla postavena moderní odbavovací budova. Během prvních dnů po otevření projelo přes hranici zhruba 30 osobních automobilů. Počet cestujících projíždějících přes hraniční přechod Strážný - Philippsreut v následujících letech vzrůstal, a to až na 70 000 ročně. Lavinový nárůst dopravy pak přinesl pád železné opony a s ním spojené zrušení vízové povinnosti. V roce 1993 byla postavena 2,1 km dlouhá objížďka kolem Philippsreutu, kterým do té doby projíždělo denně až 10000 automobilů. Hraniční přechod Strážný - Philippsreut leží na spolkové silnici B12, která spojuje Pasov a Vimperk.
Nové Údolí - Haidmühle
Pro transport dřeva z ČSSR do Bavorska byly otevřeny některé menší hraniční přechody, např. Nové Údolí (Neuthal) - Haidmühle. Byl to tzv. „malý přeshraniční styk“.
Provoz na hranicích
| rok | počet osob | |||||
| 1959 | 132 629 | |||||
| 1960 | 154 976 | |||||
| 1961 | 136 567 | |||||
| 1962 | 130 642 | |||||
| 1964 | 449 243 | |||||
| 1965 | 521 714 | |||||
| 1966 | 670 608 | |||||
| 1967 | 784 947 | |||||
| 1968 | 920 000 | |||||
| 1969 | 1 125 047 (nejvyšší počet osob po II. světové válce, vzestup oproti 1968 o 20%) | |||||
| 1970 | 892 000 (pokles oproti roku 1969 o 19%) | |||||
| 1971 | 924 000 (podíl československých cestujících se snížil na 16%) | |||||
| 1972 | 1 065 042 | |||||
| 1973 | 1 114 888 | |||||
| 1974 | 1 049 704 | |||||
| 1973 | 1 114 888 | |||||
| 1974 | 1 049 000 | |||||
| 1975 | 1 056 760 | |||||
| 1976 | 1 070 000 | |||||
| 1977 | 1 123 900 | |||||
| 1978 | 1 227 000 | |||||
| 1979 | 1 329 000 | |||||
| 1980 | 1 360 000 | |||||
| 1985 | 1 405 000 | |||||
| 1986 | 1 497 000 |
V průměru tvořili 50-60% všech cestujících západní Němci a 20-25% Čechoslováci.
Zdroj: Výroční zprávy Bavorské pohraniční policie
Share this page
