Bavorské pohraničí

Situace v bavorském pohraničí byla po II. světové válce obzvláště obtížná. Turismus, který zde byl kdysi nejsilnějším hospodářským odvětvím, během války téměř zanikl a železná opona ochromovala turistický ruch až do politického převratu v roce 1989. Situaci ztěžovaly tisíce uprchlíků z východu, kteří se usadili přímo na hranici s Československem. Bavorské pohraničí bylo přelidněné. Počet obyvatel okresu Wolfstein, do kterého spadá i město Freyung, se díky uprchlíkům zvýšil o třetinu. Už tak napjatá situace ve válkou zničeném a tradičně průmyslově slabém východním Bavorsku byla dramatická. V roce 1948 se mezi lidmi používalo cynické pořekadlo: „Raději po česku umřít, než po bavorskou shnít.“
Uprchlíci byli ubytováni v tzv. chudinských bytech (Elendswohnungen). Jejich bytová situace byla deprimující a beznadějná. 

Prezident bavorské průmyslové a obchodní komory Eduard Peschl varoval v roce 1950 členy Výboru pro otázky pohraničí při německém spolkovém sněmu: "Běda, pokud toto zoufalství nabere politickou podobu." Lidé z ostatních oblastí spolkové republiky se o situaci v pohraničí živě zajímali. V novinách se objevovaly výzvy na veřejné sbírky, např. „Hilfsaktion Bayerischer Wald“.

Přelidnění a znevýhodnění pohraničního regionu se mělo kompenzovat. V roce 1953 schválil německý spolkový sněm program podpory příhraničních regionů. Jeho cílem bylo "vytvoření rovných životních a pracovních podmínek" ve 40 kilometrů širokém pásu při východní hranici spolkové republiky. 25% celkové plochy Bavorska bylo prohlášeno za oblast nacházející se ve stavu nouze. Na této ploše bydlelo 20% obyvatelstva Svobodného státu Bavorsko. Region v okolí Bavorského lesa se stal součástí speciální pohraniční oblasti sousedící se státy východního bloku (tzv. Zonenrandgebiet, viz mapa). Kvůli odlehlosti a nesnadné dostupnosti neměl region Bavorský les dobré podmínky pro další rozvoj. Byla zde největší nezaměstnanost na celém území SRN. V roce 1953 bylo v Pasově 30% nezaměstnaných, v Deggendorfu 34,4%. Region byl vždy chudý na průmysl, dařilo se zde spíše zemědělství a lesnictví. Železná opona omezila hospodárnost tohoto pohraničního regionu ještě více. „Železná opona mezi Západem a Východem přetrhala mezilidské a kulturní kontakty, vynutila si změnu směru tradičních obchodních cest, a i hospodářství se tak muselo začít ubírat jiným směrem. Velká část Bavorska se z centrální polohy dostala do polohy okrajové.“, shrnuje v roce 1978 situaci Bavorská zemská vláda ve zprávě o stavu pohraničí. 
Od roku 1953 do roku 1990 pomáhal program podpory pohraničí se sociální bytovou výstavbou, s infrastrukturou (výstavba silnic, zásobování energií, doprava), s kulturou (vzdělání, umělecké a kulturní projekty) a s turismem ve východním Bavorsku. Cílem bylo zabránit odlivu obyvatelstva, vytvořit pracovní příležitosti a podporovat ochranu životního prostředí.