Pražské jaro a okupace Československa
Když Alexander Dubček přebíral 5. ledna 1968 funkci předsedy Komunistické strany Československa, bylo to výrazem déle trvající touhy po reformách v Československu. Tento liberální komunista chtěl prosadit „socialismus s lidskou tváří“, jakousi svobodu v komunismu. Tato tak zvaná třetí cesta si našla mnoho příznivců i v zahraničí. Reformní komunisté prosadili svobodu tisku a svobodu shromažďování, demokratizaci a zrušení cenzury. To všechno mělo proběhnout ve spojení se Sovětským svazem a se zachováním socialismu.
Československo zažívalo vzrušující období. Mnoho lidí podporovalo nové události a sledovalo je s velkým zájmem. Podobně bylo Pražské jaro vnímáno i v zahraničí. Politici ze Západu byli ale k událostem v Československu skeptičtí, jak se později ukázalo, oprávněně.
Státy Varšavské smlouvy se obávaly, že reformní nálady by se mohly přenést i do jejich zemí a začaly vyvíjet na Dubčeka nátlak. Na tajném setkání v březnu 1968 se dohodly, že skoncují s „kontrarevolučními“ snahami v Československu, a začaly připravovat vojenský zásah. Pražské jaro skončilo 21. srpna 1968, kdy do Československa vstoupilo celkem 500 000 až 650 000 vojáků ze Sovětské svazu, Polska, Bulharska, Maďarska a NDR. Československá armáda nedisponovala tehdy ani polovinou tohoto počtu.
V Kašperských Horách se invazi sovětských vojsk postavily 21. srpna 1968 na odpor československé vojenské jednotky. Zaujaly pozice kolem města a rozhodly se, že okupanty do něj nevpustí. Sověti se do města skutečně nedostali. Bylo to takové malé vítězství v pohraničí.
Sovětští okupanti zničili ostřelováním západočeský televizní vysílač Krašov u Plzně. V blízkosti hranice mohli ale lidé přijímat západoněmeckou televizi, a tedy i její zpravodajskou relaci „Tagesschau“. Do obývacích pokojů obyvatel pohraničí se tak dostaly důkazy o odporu a mrtvých a zraněných. Jeden odvážný fotograf vystavil ve výloze místního obchodu s potravinami fotografie z Prahy.
1368 lidí podepsalo v Kašperských Horách petici adresovanou veliteli okupačních vojsk. Mezi podepsanými byli i turisté ze spolkové republiky. V mnoha podnicích se konaly protesty proti okupantům. Pořádaly se petiční akce a stávky.
Dubček spolu s ostatními členy vedení komunistické strany byl zavlečen do Moskvy, kde byl přinucen vzdát se svých reforem.
Obyvatelé Československa kladli dalekosáhlý nenásilný odpor. Měnili směr dopravních cedulí, aby tak zmátli okupanty, stavěli se před tanky, diskutovali s vojáky. Na protest proti okupaci se v roce 1969 upálili studenti Jan Palach a Jan Zajíc.
Za oběť vojenskému zásahu padlo asi 150 lidí. Mnoho Čechů a Slováků odešlo do emigrace nebo se ze zahraničí nevrátilo. Pouze na bavorské hranici bylo v roce 1968 zaznamenáno 111 úspěšných pokusů o útěk. Bavorská hraniční policie byla od 21. srpna ve stálé pohotovosti. Tanky sovětské armády se ale od hranice držely v náležitém odstupu. Cílem bylo zastrašit Československo, ale nevyprovokovat Západ k válce. Odbavování na hranicích prováděli i nadále českoslovenští pohraničníci. Ze zklamání nad koncem Pražského jara spustili československou vlajku na půl žerdi.
Zprávy ze sousední země
Politici z Bavorska pověřili pohraniční policii, aby se cestujících vracejících se ze zemí východního bloku vyptávali na tamní situaci. Získávali od nich informace o pohybech vojsk v socialistických státech sousedících s Československem, o náladě v sousední zemi nebo o zprávách v médiích, které během své návštěvy v Československu mohli sledovat.
Z dálnopisných zpráv, Věc: Zprávy o situaci na hranici/Zprávy ze sousední země, určeno Prezidiu Bavorské pohraniční policie (Zdroj: Hauptstaatsarchiv München: Präsidium der Bayerischen Grenzpolizei 1170):
23. března 1968, z výpovědi dvou Nizozemců, kteří překročili hranici do Bavorska u Marktredwitzu:
„Obyvatelé ČSSR se velice zajímají o politické dění. Všude jsou příjemní lidé. U stánků s novinami stojí někdy i 80 lidí, aby dostali nejnovější deníky. Obyvatelé Prahy jsou velice optimisticky naladěni a věří, že politické změny jim přinesou řadu výhod. Na zásah Sovětského svazu nikdo nevěří, protože současný předseda komunistické strany Dubček provádí změny ve straně velice šikovně. Ve svých projevech také vždy opakuje, že vztah k Sovětskému svazu se měnit nebude."
7. dubna 1968, z výpovědi občana Spolkové republiky Německo, který překročil hranici do Bavorska u Furth im Wald/Schafberg
„Se skupinou mladých katolíků z Königsteinu jsem strávil jako jejich vedoucí 11 dní v ČSSR, resp. v Praze. Zůčastnili jsme se zde tří diskuzních večerů s mladými lidmi z Československa. Divil jsem se, jak svobodně a nenuceně diskutují o všech tématech, na které přišla řeč. Při mé poslední návštěvě v Československu v lednu 1968 by něco takového ještě nebylo možné. […]
Během nynější návštěvy v ČSSR jsem také zjistil, že ve srovnání s dřívějškem pobývá v Praze jen velice málo turistů z NDR. Od známých jsem se dověděl, že krátké pobyty občanů NDR v ČSSR jsou stále ještě zakázané. Dlouhodobější pobyty jsou naproti tomu povoleny. Těm, kdo se vrací z Československa jsou na hranici pohraničními orgány NDR zabavovány československé časopisy."
19. května 1968, výpověď dvou občanů SRN, kteří pobývali v Praze čtyři dny. Zde jim dělal průvodce československý inženýr, který jim říkal, že SSSR má na hranicích své oblasti vlivu s Československem připravené motorizované pěšší a tankové jednotky a čeká pouze na vhodnou příležitost k vojenské intervenci do záležitostí československého státu. Lidé se obávají provokací. Jeden Čechoslovák říkal, že minulou sobotu (19.5.1968) procházel Prahou početný průvod studentů. Nesli transparenty s texty, které odsuzovaly návštěvu sovětského ministerského předsedy a všeobecné vměšování se Sovětského svazu do záležitostí ČSSR.
23. května 1968, „jak sdělili českoslovenští cestující, kteří 23. 5. 1968 přicestovali přes hraniční přechod Waidhaus, okres Vohenstrauß, panuje ve spodních vrstvách československého obyvatelstva neklid a strach, protože se bojí, že mohou svoji právě nabytou svobodu znovu ztratit.“
7. června 1968, Němci, kteří se v Praze setkali se svými příbuznými ze sovětské okupační zóny, se od nich dověděli, že při své cestě do ČSSR se v trojmezí u Žitavy (Zittau) ocitli uprostřed vojenských manévrů, které ochromily veškerou dopravu. Také povrch vozovky byl značně poškozen od tankových pásů. Cestujícím bylo v této oblasti zakázáno zastavovat a vystupovat. Manévrů se kromě jednotek ze sovětské okupační zóny, z Polska a z Ruska, účastnily i jednotky z Československa. [...] Obyvatelé Československa jsou vůči novému režimu nedůvěřiví, protože se předpokládá, že mírný kurz vyvolá v nižších vrstvách vlnu nespokojenosti."
Reakce bavorského obyvatelstva
Obyvatelé Bavorska se o vývoj v sousední zemi živě zajímali. V Pasově zorganizovala Katolická mládež podpisovou akci proti okupaci Československa.
Dva dny po okupaci země se v Pasově držela minuta ticha pod heslem „Svobodu pro Československo“.
Novinové články
V rubrice Písemné prameny naleznete celou řadu novinových článků z pasovského regionálního deníku Passauer Neue Presse z období 22. - 31. srpna 1968, které reflektují události v Československu a na československo-bavorském pomezí.
Share this page
