Antifašisté

Zvláštní skupinou mezi vysídlovanými Němci byli tzv. antifašisté, kteří se podíleli na protinacistickém odboji v Československu i v zahraničí. Jednalo se především o něm. komunisty a sociální demokraty (členy bývalé DSAP – Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei).

„Dobrovolné“ vystěhování

České obyvatelstvo se k něm. antifašistům chovalo ale spíše s nedůvěrou a odstupem. Převažoval názor, že je potřeba vysídlit všechny Němce bez rozdílu, že skutečných antifašistů je velice málo a ty Československo stejně nepotřebuje. „Němec zůstane vždy Němcem.“, psalo se např. v komunistické Nové svobodě. Výhodnější postavení antifašistů bylo kritizováno i ostatními Němci, takže jejich situace byla psychologicky velice náročná.

I z těchto důvodů se na podzim 1945 začali mnozí antifašisté přiklánět k „dobrovolnému“ vystěhování do Německa. Toto řešení bylo schváleno i na schůzi důvěrníků DSAP 9.10.1945: „Nechceme vývoji československého proletariátu státi v cestě. Proto jsme došli k přesvědčení, že nemáme-li míti na území ČSR možnost svobodného duševního rozvoje – což jsme si jakožto sociální demokraté zasloužili – jsme připraveni naši společnou vlast opustiti a spolupracovati na výstavbě nového demokratického Německa, abychom tam bojovali za beztřídní společnost. V tomto případě chceme ... dobrovolným odchodem zameziti, aby se otevřela propast mezi československým a německým proletariátem. Bez nenávisti chceme pak překročiti hranice.“ Na podzim 1945 byla zahájena jednání o vystěhování antifašistů do sovětského i amerického okupačního pásma.

Seznamy žadatelů o vystěhování sestavovaly sekretariáty KSČ a Československé sociální demokracie ve spolupráci s antifašistickými komisemi, okresními národními výbory a definitivní rozhodnutí bylo na ministerstvu vnitra. Antifašisté byli přesídlováni do sovětského i amerického okupačního pásma. Podmínky jejich vystěhování určovalo vládní usnesení z 15. 2. 1946: Ze svého majetku si mohli s sebou odvézt 500 RM v hotovosti (později až 1000), a na rozdíl od jiných Němců například i nábytek, jízdní kola, šicí a psací stroje, rozhlasové přijímače, fotoaparáty, snubní prsteny, hodinky a upomínkové předměty ze stříbra. Nesměli si brát peníze nad stanovenou částku, cenné papíry, šekové knížky, cennosti, historické dokumenty, některé nástroje a přístroje, domácí užitkové zvířectvo, inventář ze zemědělských usedlostí, potraviny (pouze zásoby na 14 dní a brambory) aj.