Faktické informace

Z Čech do Bavorska

Na konci druhé světové války panovaly v Československu silné protiněmecké nálady podmíněné nacionálněsocialistickou vyhlazovací a vysídlovací politikou. Tento radikalismus byl dále podněcován politickou reprezentací a dotkl se tak i mnoha nevinných lidí. Dodnes ovlivňují tyto události média a politiku. Na české i německé straně vznikla řada iniciativ, které se touto tematikou zabývají. 

Během tzv. divokého odsunu došlo i v jižních Čechách k násilnostem, k týrání i vraždám. Tato fáze trvala do počátku srpna roku 1945, kdy na Postupimské konferenci odsouhlasili spojenci organizované vysídlení Němců. Ti pak byli dopravováni ve vlacích (až 1200 osob na transport) nebo nákladních vozech do okupačních zón v Německu. Mnoho obyvatel Šumavy, obzvláště z regionů v pohraničí, uprchlo před transporty přes hranice, takže si s sebou mohli vzít více zavazadel, než bylo povolených 50 - 70 kg. Ostatní byli nejdříve soustředěni v tzv. sběrných táborech a následně byli přepraveni do Německa.

Zvláštní ustanovení se týkala tzv. antifašistů, kteří prokazatelně vystupovali proti nacismu. Týkala se asi 25000 lidí, kteří mohli buď zůstat v zemi nebo mohli vycestovat za „výhodnějších podmínek“. Kromě nich mohli zůstat i takzvaní specialisté, tedy lidé nepostradatelní v některých průmyslových odvětvích, a lidé ze smíšených manželství. Celkem odjelo v průběhu odsunu, respektive vyhnání (více k těmto pojmům zde), z jižních Čech do Německa po Postupimské konferenci 97 transportů se 126 602 osobami. 21 transportů z okresu Prachatice skončilo převážně v Bavorsku. Většina z nich prošla přijímacím táborem ve městě Furth im Wald. 

V letech 1940 až 1945 vstupovaly v platnost “právní předpisy pro obnovení a politickou a hospodářskou organizaci Československa”, označované jménem prezidenta, který je vydával, jako Benešovy dekrety. Těchto celkem 142 dekretů kromě jiného například stanovovalo konfiskaci majetku bez nároku na odškodnění a pracovní povinnost u těch osob, které byly zbaveny československého státního občanství. Současně s dekrety vešla v poválečných měsících v platnost řada nařízení, na zakladě kterých bylo Němcům odejmuto volební právo, nesměli poslouchat rozhlas, mohli nakupovat pouze v určitou dobu a museli nosit pásky na rukávu.

Současně s vysídlováním Němců probíhalo znovuosidlování neobydlených území. Do roku 1948 přišlo do československého pohraničí asi 2,5 miliónu nových obyvatel. Jihočeský region zůstal osídlený ale jen velice řídce. Důvodem bylo na jedné straně to, že zemědělsky těžko obhospodařovatelný region nové usedlíky příliš nelákal, a na druhé straně se zde počítalo se vznikem pohraničního pásma podél hranice, pro jehož zřízení byla málo obydlená krajina výhodou. Ještě v roce 1961 dosahoval stav osídlení pouze 68,5% stavu z roku 1910. Důsledky nuceného vysídlení jsou v pohraničních regionech patrné dodnes. V roce 1990 žilo v Československu 50 000 příslušníků německé menšiny.

Podle sčítání lidu v roce 1950 žilo v Bavorsku 21% vysídlenců, z toho 1 025 000 byli Němci z Československa. Jejich integrace proběhla přes mnohé obtíže úspěšně, postiženým se dostalo majetkového vyrovnání a v rámci různých spolků a sdružení mohli pečovat o své tradice. V roce 1954 převzal bavorský stát záštitu nad vysídlenci z jižních Čech. Město Pasov má záštitu nad obyvateli Šumavy.