Případ Čepek

Originální dokumenty z vyšetřování případu Milana Čepka československými i bavorskými úřady naleznete v rubrice Výuka & Materiály > Písemné prameny.

Záznam rozhovoru s vedoucím policejní stanice na hraničním přechodu Strážný/Philippsreut, ve kterém vzpomíná na případ Milana Čepka naleznete v rubrice Výuka & Materiály > Videa

Popis případu

Milan Čepek a jeho pokus o útěk

Milan Čepek se narodil 13. srpna 1949 ve Vrchlabí v okrese Trutnov. Byl československým státním občanem české národnosti. Po přerušení studia na odborném učilišti nastoupil Čepek základní vojenskou službu nedaleko Klatov. Na rotě absolvoval nejdříve kurz vaření. V srpnu 1968 po nepokojích během Pražského jara vstoupily do Československa vojska Varšavské smlouvy. Vojáci československé armády museli poté znovu složit vojenskou přísahu, která byla doplněna o dodatek, že budou stát na straně armády SSSR a ostatních socialistických států. Milan Čepek to odmítl, protože hájil nezávislost Československa. V září 1968 se bez povolení vzdálil od své vojenské jednotky a odjel za svým bratrem, který v Praze studoval medicínu. A protože ho bratr přemluvil, pokračoval o několik dní později dále do Nymburka k rodičům. Jeho otec, který působil jako vyšetřovatel u Státní tajné policie, jeho chování ostře odsoudil a odvezl ho hned zpátky na rotu. Po rozhovoru se zástupcem velitele brigády nakonec Milan Čepek nové znění přísahy podepsal. Za pokus o dezerci byl potrestán odnětím svobody na pět dnů a přeložen na jiné oddělení. Tam měl být vyškolen na účetního. Protože na takovou práci neměl talent a ani ho nebavila, dostal se – pravděpodobně díky svému vlivnému otci – k Pohraniční stráži. To už více vyhovovalo představám Milana Čepka, dobrodruha a milovníka psů. 16. listopadu 1968 poprvé nastoupil do hraničářské služby. To znamená, že 18. listopadu, v den svého útěku byl ve službě potřetí. Tohoto dne nastoupil na směnu v 6 hodin ráno se svým nadřízeným, desátníkem Václavem Smejkalem. Kvůli husté mlze zaujali pozici na stanovišti v okolí Staré Řásky, které bylo jenom 250 metrů od státní hranice. Společně hlídali hranici, možná se vydali na kontrolní obchůzku. Kolem 8:30 Milan Čepek využil příznivý okamžik k útěku. Daleko se ale nedostal, protože ho smrtelně zranil výstřel vypálený ze zbraně desátníka Václava Smejkala. Ten samý den kolem 11:15 našla bavorská pohraniční hlídka Čepkovou mrtvolu. Místo nálezu se nacházelo na státním území Spolkové republiky Německo, necelých 300 metrů od státní hranice v pohraniční oblasti Schnellenzipf, která patří k obci Bischofsreut v okrese Wolfstein v Dolním Bavorsku. Výšetřování a pitva byly provedeny pobočkou kriminální ústředny v Pasově. Čepkova mrtvola a vše, co měl s sebou, bylo později předána československým úřadům. 

Výsledky vyšetřování z české a německé strany

Českoslovenští vyšetřovatelé se mohli při vyšetřování případu opírat o výpověď velitele roty, jemuž byl Milan Čepek podřízen, a samozřejmě o protokol výslechu Václava Smejkala. Desátník Smejkal uvedl 19. listopadu 1968 do protokolu, že 18. listopadu 1968 v 5:55 ráno nastoupil do služby spolu s Milanem Čepkem. Zaujali stanoviště v okolí Staré Řásky a hlídali hranici. Oba mladíci byli poprvé na společné službě. Bavili se o obyčejných věcech jako na příklad o tom, co dělají v civilu.

Milan Čepek se ptal ale také konkrétně na průběh hranice a na to, jak fungují zátarasy. Protože Václav Smejkal měl za úkol zaškolit o rok mladšího Čepka, ochotně mu odpovídal na otázky zdánlivě kladené ze zájmu. Celou dobu panovala hustá mlha a viditelnost byla jenom 50 až 100 metrů. Teprve kolem 8:30 mlha pomalu prořídla a viditelnost se zlepšila. Proto desátník Václav Smejkal zavolal dozorčímu roty majoru Kotrbovi, aby mu navrhl, že se přemístí na pozorovací věž u Dolního Cazova.

Zatímco telefonoval, Milan Čepek uchopil samopal, který byl opřen vedle Smejkala. Poté co Smejkal telefonát ukončil, Čepek na něho zamířil samopalem a přikázal mu, aby dal ruce vzhůru. Čepek teď disponoval oběma samopaly. Jeden nesl na rameně, druhým neustále mířil na Smejkala. S rukama nahoře šel Smejkal jako první k signálnímu plotu. Čepek se samopalem byl jenom krok za ním. Čepek odkopl dvířka v signálním stěně a přikázal Smejkalovi, aby šel na druhou stranu. Společně ušli 250 metrů až k hraničnímu potoku. Při tom se Smejkal stále znovu ptal, proč to Čepek dělá a co má v úmyslu. Čepek mu vyhrožoval, že ho zastřelí a řekl pouze, že nechce zůstat v Československu s těmi “zkurvenými Rusáky”.

Když se dostali k hraničnímu potoku, Čepek ho rychle přebrodil a tím překročil hranici. Smejkal ho prosil, aby mu alespoň hodil zpátky jeho zbraň. Oba věděli, že vojákovi za ztracení zbraně hrozí trest. Když Smejkal slíbil, že nebude střílet, tak mu Čepek hodil zpátky přes potok jeden ze samopalů a honem běžel do blízkého lesa. Smejkal rychle zvedl samopal, který přistál asi 6 metrů od něho, a vypálil několik střel směrem na prchajícího. Potom také překonal hraniční potok a zahájil pronásledování. Došlo k přestřelce mezi Smejkalem a Čepkem. Oba byli příbližně 100 metrů od sebe, ale v husté mlze jeden druhého neviděl. Smejkal střílel tam, kde se domníval, že se nachází Čepek a naopak. Toto se opakovalo několikrát. Nakonec to Smejkal vzdal, vrátil se na stanoviště hlídky a ohlásil útěk dozorčímu roty Majoru Kotrbovi. V této chvíli ještě nevěděl, že trefil Čepka, který tou dobou ležel v lese s průstřelem obou stehen a vykrvácel.

Po nálezu mrtvoly pozdě dopoledne 18. listopadu 1968 na území SRN, necelých 300 metrů od státní hranice, nebylo pro bavorské vyšetřovatele důležité, kdo Milana Čepka zastřelil. Nejvíce je zajímala otázka, jestli se jednalo o narušení hranice, to znamená, jestli českoslovenští pohraničníci překročili nebo přestřeleli státní hranici při pronásledování prchajícího. Podle výpovědi desátníka Václava Smejkala se jednoznačně jednalo o narušení hranice. Protokol ze Smejkalova výslechu ale neměly bavorské úřady k dispozici. Ani jinak spolu československá a bavorská strana nespolupracovaly. Zavěrečná zpráva pobočky kriminální ústředny z 10. ledna 1969 se v hlavních bodech opírala o důkazy, které byly zajištěny v místě nálezu mrtvoly, stejně jako o závěry zemského soudního lékaře, který provedl pitvu. Totožnost Milana Čepka se odvozovala z osobních dokumetů, které u něho byly nalezeny, a byla potvrzena až při předání těla Milana Čepka československým úřadům 21. listopadu 1968.

Přesto se podařilo zrekonstruovat průběh trestného činu. 25. listopadu 1968 se totiž náhodou setkali dva příslušníci Bavorské pohraniční policie se dvěmi příslušníky Československé pohraniční stráže na dočasně otevřeném hraničním přechodu Finsterau / Bučina (Buchwald). Vyměnili si cigarety a mluvili také o mrtvém vojákovi, který byl nalezen u Schnellenzipfu. Podle pozdější výpovědi bavorských pohraničníků líčili českoslovenští vojáci případ takto:

18. listopadu 1968 šel Milan Čepek společně se svým nadřízeným na hlídku. Najednou mu Čepek sebral zásobník ze zbraně, odhodil ho a utekl směrem k hranici. Nadřízený pak vložil rezervní zásobník do zbraně a začal střílet po prchajícím. Dokonce se dozvěděli jméno střelce, poněvadž českoslovenští vojáci napsali do sněhu tyčí slovo "Smejkal".

Podle této pravděpodobně oficiálně rozšířené verze trestného činu patrně nedošlo k narušení hranice. Bavorští vyšetřovatelé našli ještě další důkazy, které tuto doměnku podpořily. Zemský soudní lékař vypověděl, že by Milan Čepek mohl potom, co byl postřelen, ujít až 350 metrů.

O tom, že Čepek běžel ještě dál, když už byl postřelen, svědčily i jeho krví nasáknuté nohavice. V okolí mrtvoly se sice našly náboje a díry od kulek, které nepocházely z Čepkovy zbraně, ale nešlo zjistit jestli nábojnice nepocházely z dřívějších případů. Navíc plukovník Malík z Československé pohraniční stráže, který byl jedním bavorským policistou označen jako důvěryhodná osoba, ujistil 21.11.1968 bavorské uřady, že německá státní hranice nebyla při událostech 18. listopadu narušena. Takže pobočka kriminální ústředny v Pasově došla ve své zavěrečné zprávě k tomuto poznatku:

"Jak vyplývá z výsledků vyšetřování, případ se odehrál na území ČSSR a když Milan Čepek uprchl na německé výsostné území, byl s největší pravděpodobností již zraňen. Důvody dokladající narušení německé hranice neexistují."

Tento závěr byl pro všechny účastníky nejjednudušší, poněvadž nedošlo k mezinárodnímu skandálu a německá strana nemusela učinit další opatření. Proto zůstává otázkou, kolik energie vynaložili bavorští vyšetřovatelé, aby narušení státní hranice prokázali. 

Důsledky případu pro Václava Smejkala

Na bavorské straně nebyla snaha stíhat střelce Smejkala podle trestního práva. Na československé straně tomu bylo jinak. Jednak se desátník Smejkal jednoznačně provinil proti komunistickým předpisům, když zastřelil prchajícího na cizím státním území. Jednak splnil rozkaz, když všemi prostředky zabránil útěku přes státní hranici. Československé úřady se obávaly, že by si další příslušníci Pohraniční stráže mohli vzít z Čepka příklad. Proto Smejkal nebyl stíhán podle trestního práva. Právě naopak, odměnili ho povýšením, týdnem zvláštní dovolené a ruskými hodinkami s věnováním od vrchního velitele Pohraniční stráže. Václav Smejkal byl něco jako hrdina.

Třicet let po tomto činu ho ale dohnala jeho minulost. Na základě vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byl Václav Smejkal v dubnu 1998 odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti k 18 měsícům vězení.  Osvobozující rozsudek nebo amnestie byly v jeho případě vyloučeny.

Autorka článku: Tanja Amtmann

Použité prameny:
Materiály z vyšetřování Bavorské pohraniční policie z 27. 11. 1968 až 15. 01. 1969, Bayerisches Hauptstaatsarchiv München. Präsidium der Bayer. Grenzpolizei 427.

Protokoly z výslechů a dokumenty československé Pohraniční stráže, 1968, Archiv Ministerstva vnitra, Oddělení Kanice, fond VPS, karton 361.

Použitá literatura:
Jílkovi, Alena a Tomáš: Železná opona. Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948 – 1989. Praha 2006.

Švehla, Marek: Boží bojovníci. In: Respekt 1998 / 7.

Zídek, Petr: Nastal čas trhnout železnou oponou. In: CS-Magazin. [Stav k 15.10.2012].