Budejovice / Budweis

Wagnerová, Alena: „1945 waren sie Kinder“, Kiepenheuer & Witsch, Köln 1990.

Můj otec mě příležitostně bral na setkání sudetských Němců. Připadala mi dost děsná. Ale někteří členové rodiny a také sestřenice a bratranci v mém věku se jich účastnili a činí tak částečně dodnes. Nelíbilo se mi, že se tam zpravidla nedělo nic jiného, než že se naříkalo nad prožitou nespravedlností, a to bez jakékoli reflexe, bez toho, aniž by se někdo ptal na důvody a příčiny. Také mě vyděsilo, když mi moje sestřenice líčila, jak stála před naším domem v Českých Budějovicích a plakala a dostala pěkný vztek. Samozřejmě tím nechci říct, že bych vyhánění lidí z jejich domovů považovala za správné, a je mi také líto, že nám ten dům už nepatří. Ale snažím se přijít na to, proč jsme o něj přišli. To, že z nás nakonec byli oběti a postižení, je jedna věc. Vždy jsem se ale pokoušela nazírat vyhnání v politických souvislostech.