Krumlov / Krumau
Adalbert Raschko
Adalbert Raschko z Parkfriedu na Šumavě [dnes Bělá] uvedl 1. dubna 1947 do protokolu pravděpodobně kvůli odškodněná následující:
Zdroj: Sudetendeutsches Archiv München.
12. února 1946 přišel na můj statek nějaký Čech, a tak jsem musel vyklidit svůj byt a nastěhovat se do menšího pokoje ve stejném domě, v kterém dříve byla moje dcera. – Nábytek mi jednoduše sebrali. Třetí den přišel komisař a odvedl moji dceru do internačního tábora v Krumlově, kde bezdůvodně strávila 5 týdnů. Kromě toho byla odvedena i moje druhá dcera Aloisia Raschko. – Češi jednoduše ukradli všechen nábytek, který se jim hodil, stejně jako jiné cenné předměty. Čech na mém statku byl dvanáctkrát trestaný a o zemědělství neměl ani ponětí, takže se dalo předpokládat, že dojde k úpadku hospodářství. Když byla moje dcera odvedena do internačního tábora, dostala moje žena srdeční infarkt, na jehož následky trpí dodnes.
Hodnota hospodářství činí přibližně 44 000 říšských marek.
Rudolf Baier
Rudolf Baier, Zpráva ze 7. 8. 1946, In: Die Schneedörfer und Orte der Umgebung in Böhmerwald, Augsburg 1988, S. 253 – 254.
Po kapitulaci v květnu 1945 byla naše vesnice obsazena americkými vojsky. Arnoštov [Ernstbrunn] byl čistě německý, pouze majitel sklárny byl Čech. Dokud bylo území obsazeno Američany, šel život normálně dále. V červnu převzali civilní správu Češi a od té chvíle začali čeští partyzáni a četníci s rabováním. Dnem i nocí procházeli libovolně byty (dveře se nesměly zamykat) a brali si, co se jim zlíbilo. Když se nějakému Čechovi líbilo něco na Němcovi, který šel po ulici (nosili jsme jako označení pásky na paži), tak mu to zkrátka sebral. Těžce ozbrojení mladiství Češi nás na ulici vyzouvali z bot, prohledávali nám tašky a brali nám peníze, hodinky, šperky, i snubní prsteny. Mému bratrovi sebrali staré stříbrné hodinky, a když prosil, aby mu tuto vzpomínku na otce nechali, dostal několik ran do obličeje, hodinky mu sebrali a zavřeli ho do stodoly. Později přišli tři Češi, kteří ho strašně mučili.
Češi zabírali i dobytek a koně. Statky v okolí osidlovali většinou Slováci, lidé, kteří přišli až z Karpat. Byli to vesměs chudí Slováci z hor, kteří byli k osídlování německého území donuceni a Němcům si s pláčem stěžovali, že byli přinuceni opustit své domovy. Přestože Slováci přijeli bez jediného zavazadla a bylo jim slíbeno, že převezmou připravená a zařízená německá hospodářství, z kterých Němci dobrovolně uprchli, Češi sebrali všechno, co sebrat šlo, tedy šaty, prádlo, obilí, řemeslnické nástroje atd. Slováci byli v šoku z toho, že musejí napomáhat při vyhánění Němců a stále Němcům zdůrazňovali, že to není jejich vina a že by byli raději zůstali doma.
Sklárna v naší vesnici zaměstnává přes 300 dělníků, vesměs Němce. Provoz v továrně stojí. Na dříve německých statcích museli jejich dřívější majitelé obdělávat pole za Slováky, protože ti tomu nerozumí. Mnoho domů a vesnic je ale stále ještě zcela prázdných a dosud nebyly osídleny.
26. 6. 1946 jsme obdrželi výzvu, abychom se 28. 6. dostavili do sběrného tábora v Křišťanově [Christianberg]. S sebou jsme si směli vzít pouze předměty uvedené v této výzvě. Když jsme dorazili do tábora, museli se všichni muži postavit s rukama nahoře ke stolu a četníci je prohledali (tělesná prohlídka). Ženy byly podobným způsobem prohledány ženami v přítomnosti mužů, přičemž jim byly zdvyhnuty sukně a prohmatáno prádlo. To, co z povolených předmětů bylo ještě poměrně nové a nepříliš opotřebované, nám bylo nemilosrdně zabaveno. Odevzdat jsme museli naše spořitelní knížky, veškeré šperky (i snubní prsteny), hodinky, stejně jako důležité dokumenty, zvláště ty o pozemcích (kupní smlovy atd.). Potvrzení o tom se nevydávalo. V táboře jsme zůstali 12 dnů.
Tábor se skládal z 12 budov, ve kterých bylo ubytováno 2600 osob. Místa bylo málo. Spali jsme namačkáni na zemi nebo na našich věcech. Strava se skládala z: ráno černá káva, k obědu polévka z řepy nebo hrachová polévka, večer černá káva. Po 12 dnech jsme byli naloženi do vagónů a pod vojenským dohledem dopraveni do Furthu.
Share this page
